Povinná četba. Ať čtenář sáhne víceméně po čemkoli z Nového Dvora, nelze se příliš splést. Každé slovo této knihy, zdá se mi, je na mnohokrát promyšleno,  promeditováno, a pak teprve napsáno. Kniha není jenom výborný úvod do mystiky, Jako sžírající oheň má v sobě ještě jeden rozměr: francouzský trapista přijíždí do České republiky, žije zde v klášteře mnoho let a nabízí mezi řádky svůj, francouzský,  pohled na české reálie. O postřezích Doma Samuela určitě stojí za to uvažovat.

Mějme se na pozoru, abychom neztráceli zbytečně síly ve snaze odpovědět na argumenty pyšné a sebejisté ateistické menšiny, která nechce nic slyšet. Tropí však veliký povyk… (loc182/4611)

Domníváš-li se, že jsi pochopil, kdo je Bůh, říkával svatý Augustin, pak to není on. (loc 327/4611)

Duchovní život – ať stojíš na jakékoli z obou stran klášterní zdi, nespočívá v tom, že Bůh v jedné chvíli zbaví poutníka všech jeho hříchů. Není tomu tak, svá břemena vláčíme dál, jako studenti, jako matky a otcové rodin, jako kněží, jako mniši.

Nepředstavuj si, že když vstoupíš do služeb Pána, oslněn milostí jeho volání, které tě vyvolilo mezi ostatními, že se onen díl špatnosti, již v sobě neseš, dědictví po generacích, které tě předcházely a utvořily tě takového, jaký jsi, postupně rozplyne. (loc381/4611)

Každý člověk, který vstoupí do Božích služeb, pozoruje, jak se pomalu mění; a to i přesto, že mu Bůh ponechává jeho bídu a že se jeho změna odehrává v nečekaných oblastech, zatímco tam, kde by změnu očekával, zůstává stále stejný. (loc759/4611)

Papež František to vidí stejně:

Nechce se po nás, abychom byli neposkvrnění, ale abychom stále rostli, hluboce prožívali touhu pokročit na cestě evangelia a nepodléhali skleslosti (Papež František, Evangelii gaudium, 44 a 151, přeložil Milan Glaser.) (loc544/4611)

Pro toho, kdo nemá teologální víru, je lepší žít v napětí boje proti Bohu než pokojně v lhostejnosti. Když se srdce vzbouří, má větší šanci na uzdravení, než když úplně chybí. (loc566/4611)

Kdyby následné odstavce pronesl libovolný kněz z kazatelny, možná by byl mnohými těžce kritizován za kde co, minimálně za to, že jeho slova mohou být špatně pochopena a že by měl být propříště opatrnější ve formulacích. Jenže z úst trapistického mnicha ta slova zní pokorně, přirozeně, odvážně, a těžko zrovna Doma Samuela obviňovat z lehkovážnosti nebo z toho, že svůj text dostatečně předem nepromyslel.

 Celá tato nádherná stavba – radostná zvěst – se hroutí, jakmile posluchači začnou vnímat učení evangelia v rejstříku dovoleného a zakázaného. (loc650/4611)

Skutečný rozpor totiž nepanuje mezi tím, co společnost dovoluje a církev zakazuje. Určující je to, co vede k růstu a prospěchu. (loc674/4611)

A zejména:

Mladí lidé, dospělí, řeholníci a řeholnice, otcové i matky rodin, ti všichni se různým způsobem prohřešují proti čistotě. Vyznají se z toho a přitom stále kráčí kupředu. A dělají to tak správně. (loc844/4611)

Hřích a milost budou sídlit v srdci člověka do smrti, ano, nikdy nebudu tou osobou, kterou jsem povolán se stát!

Každý kněz nevyhnutelně narušuje poselství, které má předávat. (loc1297/4611)

Nikdy nebudeme dokonale tou osobou, jíž jsme povoláni se stát, vždy tam bude rozdíl. (loc3301/4611)

Ale také:

Pevně věř, že tvá osobní proměna bude mít dopad na církev i na celé lidstvo. (loc3023/4611)

Cosi, co platí pro řeholníka, pro snoubence, pro manžele, pro všechny:

Představa, že budeme žít v ideálních situacích a navazovat vztahy jen s dokonalými lidmi, je mylná a představuje ten nejlepší prostředek, jak se ocitnout zklamaný a sám. Když odpouštíme, přijímáme do sebe Kristovu lásku. (loc3645/4611)

Milovat někoho neznamená pouze sdílet plody jeho dobrých vlastností, nýbrž také přijmout jeho bolesti i hořkost jeho nedostatků. (loc4299/4611)

 

 

 

Dom Samuel (2017) Jako sžírající oheň. Rozprava mnicha o prokazování milosrdenství. přel. Tereza Hodinová. Opatství Nový Dvůr. Triáda. 

 

P.S: omlouvám se za nešikovné citace, knihu mám v elektronické verzi.